26.5.2013

26. května 2013 v 18:24 | Tess
Pomalu se čas blíží k večeru a na mě dosedla depka. Taková, které jsem se snažila vyvarovat, ale bylo mi jasné, že brzy příjde. A je tady. Nemůžu se taď vybrečet. Jen mě něco svírá uvnitř. Pro rodinu si sehrávám divadýlko, jak se stále usmívám, ale uvnitř je pusto. Nejradši bych se na 1 celý den zavřela v pokoji, nevylezla. A doufala, že ty špeky prostě zmizí. Ale nic takového se samozřejmě nestane. To musím dokázat sama. A upřímě? Nedaří se mi to! A proč? Protože mám slabou vůli. Protože nedokážu před činem pořádně promyslet následky. Protože to oblečení, co jsem si koupila je tak krásné a já ho nemůžu nosit, protože jsem špekatá. Protože žeru, jakmile se mi podaří krásný den podle mích představ. Nesmím se ale vzdávat kvuli těmto prohřeškům. Teď nebo nikdy. Musím být prostě silnější, jinak to nejde. Chci vypadat jinak než ostatní. Chci mít červený ana náramek, který mi bude připomínat kdo jsem. A nechci se bát víkendů, protože vím že se zase přežeru. NECHCI! NECHCI! NECHCI! Nechci pohlížet na ten sloní zadek, třeskoucí se tuk na stehnech a břicho, které když sedím, překipuje z kalhot. Dost. Dosedlo to na mě dnes strašným způsobem. Světlo mi zahlcuje celý můj pokoj, a já si říkám, že už v tom chci jéct na plno. Dělat vše pro to, abych nebyla taková, jaká jsem teď. Chci už se odprostit od toho zvyku, nosit si jídlo k počítači, nebo televizi a sežrat ho během chvíle. Jsem teď prostě jen tučná a blbá. Rychlé a štastné písničky nemůžu dnes vystát, prostě se mi zarývají pod kůži jako nějáký parazit. Ze všech světových stran na mě číhá nějáký problém, který musím řešit, nějáká překážka kterou musím přehonat. A zatím mi to nejde. Ale já chci dojít do svého cíle. Sakra je to tak těžký? Prostě se musím sebrat a přestat se svými zlozvyky se na všechno co už jsem udělala, vykašlat a zničit to. Těm dnům je konec.


Tak a je to definitivní. Rohodla jsem se tedy být vegetariánem. Tedy, alespoň na zkoušku, abych věděla, jak mi to půjde. Výkend byl katastrofální. Konečně budou zase všední dny, kdy jsem od ledničky dál, a bez peňeženky. Docela mi hraje do karet,ze je chladno, protože můžu nosit džíny. V šortkách bych asi umřela, ty nohy prostě nemůžu vidět. Asi taky pujdu brzy do knihkupectví, Vybrat si něco pěkného na čtení, abych měla co dělat, až na mě příjde žravá :). Promiňte mi že jsem teď nepsala jídelníčky, ale opravdu, nepřejte si je vidět. Když se podívám teď vedle postele, na ty talířky, misky a skleničky, strašně se stydím. Nemůžu nic jiného, než slíbit že bude lépe.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Julia Julia | Web | 26. května 2013 v 18:36 | Reagovat

Hlavu vzhůru :). Nic není tak hrozný, aj se na první pohled zdá. My to zvládnem. Musíme!

2 Nell Nell | Web | 26. května 2013 v 19:43 | Reagovat

skvělý design blogu! :) jen mi trochu dělá potíž to světlé písmo občas nic nepřečtu! :( ale jinak super! :)

3 Simi Simi | E-mail | 26. května 2013 v 20:39 | Reagovat

skvely desin

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama